Únor 2015

Zápisník jedné lásky

20. února 2015 v 17:56 | EvBell |  Filmy
Je to skvělý film!
Starý pán čte příběh jedné lásky paní, která je nemocná- nepamatuje si nic (kdo je, co bylo,..). Skončí sice nereálně, nakonci.
Příběh se odehrává od roku 1940.

- Ulož.to
-Žánr: Drama/Romantický
- Rok: 2004 (USA,123min.)

Rrrrr..

15. února 2015 v 19:30 | EvBell |  Filmy
Bláznivá komedie někde z doby Pravěku společně s moderní dobou.
- Ulož.to
- Žánr: Komedie
- Rok: 2004 (Francie, 98min.)


Návrh

9. února 2015 v 21:13 | EvBell |  Filmy
Nevím, co bych měla psát, protože nechci moc psát o čem je, ale tak něco málo...
Redaktorka, která má být vyhoštěna ze své země dá návrh svému asistentovi.
Kdo potřebuje zlepšit náladu, nebo se chce zasmát a neznáte ho, stáhněte si ho :)
- Ulož.to
- Žánr: Komedie/Drama/Romantický
- Rok: 2009 (USA, 103min.)

Život není fér/2/

7. února 2015 v 22:05 | EvBell |  Deník
Vítám Vás, asi po týdnu.
Celý týden jsem byla pryč, bez noťasu a skoro i bez wifi, ale řeknu Vám, že mi třeba facebook nějak nechyběl.

-Uvědomila jsem si za ten celý týden něco, co ani nevím jak nazvat... Nevěděla jsem ani, jak mám nazvat tenhle článek.
Celý ten týden jsem byla s pár lidma z mé a z druhé třídy. Za ten týden se toho stalo strašně moc. Dozvěděla jsem se o lidech něco, co jsem u nich vůbec nečekala: chování, jejich problémy,...
Ke konci týdne jsem to psychicky nezvládala, byli tam lidi na kterých mi zaléželo, jenže s těma lidma se skoro nebavím. Chtěla jsem jim tak strašně moc pomoct, ale proč? Když oni snad ani neví, že existuji? Jde o takový to, že vás zaujmou chováním, jsou vám sympatičtí a dozvíte se, že mají opravdu PROBLÉMY- to mě trochu zaskočilo. Lidé, kteří na vás působí strašně vyrovnaně, spokojeně, a pak je uvidíte úplně jinak- V koncích. Jo, šlo jen o jednoho člověka, ale tak...
-No, ale tak jdeme dál. V poslední době si říkám: "Najdu si někdy PRAVÉ PŘÁTELE?" Teď jsem v období, že s lidma o kterých jsem si myslela, že jsou takzvaně mí "BFF"- si nejsem jistá, nebo si s něma přestávám rozumět. Nejvíc mě na nich štve to, že když oni řeší nějaký problém, nebo mají náladu na nic- jsem jim vždy k dizpozici, pomáhám jim jak jen to jde, snažím se jim zlepšit náladu, nebo jim aspoň trochu pomoct. Jenže, když já potřebuju pomoct a zrovna se nevidíme a píšeme si, tak jsou to odpovědi typu: "Njn" "Neřeš to, to bude v pohodě." "No.." Nebo napíší něco z tohodle, a pak začnou psát úplně o něčem jiném, jako kdybych jim nenapsala sto řádkovou slohovku. Ale... asi jsem moc naivní, asi bych se se vším měla vyrovnávat sama a začít vše řešit sama. Myslela jsem, že přátelé jsou tu od toho, aby tu pro nás byli kdykoli, vyslechli nás, ale postupem času se snad jen "Přáteli" nazývají, ale nechovají se tak.