Květen 2015

Pařby s důchodcama

30. května 2015 v 19:40 | EvBell |  Deník

Včera jsem se konečně mohla pobavit, včera jsem mohla konečně zapomenout, vypustit vše a bavit se. Jenže moje "Štěstěna" je stále se mnou. V den, kdy jsem se mohla jít bavit se svou kámoškou, jsme jeli na rodinný výlet. Nedá se říct výlet, je to taková sešlost, které je nad čtyřicet, sem tam něco mezi třiceti, pak malé děti, nebo nad osmnáct a jelikož překypuji tím, že se ráda seznamuji, tak se s nikým nebavím.
Včera jsem byla celý den zavřená v chatce, koukala na filmy. Ráda bych šla za nimi, poslouchala, jak hrají na dvě kytary a jednu basovku, jak se pomalu opíjí do němoty, jenže když tam třeba sedíte tři hodiny a nic neděláte, začne vás to nudit. Jednou jsem tohle zažila a bylo mi to strašně nepříjemné. Kdybych tady měla kámošku nebo někoho, koho znám a bavím se s ním, jenže tady nikoho nemám a ani neznám. Nikdy nedělám první krok, proto se asi moc neseznamuji s novými lidmi, ale budu s tím muset začít, ale ne dnes.
Dnes se možná odhodlám a na chvíli tam půjdu, i když tam bude už jedna akustická kytara. Ale ne, nepůjdu tam, nestydím se, ale prostě tam nechci. Vidět druhý jak se smějí, jak se baví je dobré, ale ne, když vy se nudíte a čučíte jako kakabus. Snad z toho vyrostu, protože si myslím, že takhle přicházím a pár zážitků, nebo i klidně zkušeností, nebo rad, co vám ti lidé poradí, když jsou na půl opilí. Třeba dnes jsem slyšela: "V přírodě najdete všechno, příroda si na nic nehraje." Nebo něco takového.
Kéž by tady mohla být moje kamarádka, vím, že by byla sranda.
Nějak to tu přežiju, ale jsem na sebe naštvaná, že jsem dá se říct nespolečenská, snad to časem přejde.

Láska je svině!

18. května 2015 v 19:42 | EvBell |  Deník
Myslela jsem, že láska je taková, jak se o ní říká.
Má vás naplňovat, hřát vás, konečně máte být šťastní? Jo? O tom nic nevím.
Od doby, co jsem se zamilovala se mi vrátily deprese, každý den mi je na nic.
S láskou příjdou i obavy.
Nedávno jsem četla článek, kde si blogerka stěžovala, že nikdy neměla kluka. Před chvílí jsem na tom byla stejně.
Ze začátku to bylo něco úžasnýho, ten pocit, že vás má konečně někdo rád je nepopsatelný, jenže....je to asi opravdu jenom pocit.
Je pravda, že když jsem s tím dotyčným, tak mi nic nechybí, mám všechno! Užívám si každé chvíle.
Přemýšlím jestli je lepší být sám nebo ne. Nevím, mám samotu ráda, ale když vedle sebe máte někoho, kdo vás chápe, obejme, políbí je lepší, než být v koutě a brečet.
Nevěřila jsem těm, kteří říkali, že je jejich láska zklamala, ale i přes to všechno by jí/mu to odpustili.
Je to pravda, vídím všechny ty chyby, jaký je. I když jsem naštvaná, dala bych cokoli být s ním!
Ve vztahu je důležitá důvěra, kterou zatím postrádám.
Opravdu nevím, vím to, že toho dotyčného miluji. (A ne, nejsem nějaká třínáctiletá holčina).
Byla jsem už tolikrát zklamaná, ne láskou, ale i kamarádstvím. Nevím jestli bych to zvládla. Ještě před chvílí jsem měla plno energie rozdávat jí všem kolem mě. Teď? Nemám ani sílu dát energii sama sobě. Ničí mě to strašně moc.
Díky mým přátelům mám odvahu žít dál. (Tím nechci říct, že bych svůj život chtěla ukončit- Nikdo za to nestojí!)
-Ale doufám, že chápete, co tím chci říct. Mám tolik myšlenek,ale neumím je zformulovat.


Recenze knihy: Hvězdy nám nepřály

4. května 2015 v 12:36 | EvBell
Hned na začátek chci říct, že jako u filmu, tak i u knihy jsen brečela (citlivka no). Pro mě bylo lepší vidět nejdřív film, až pak kniha, protože sem si pak uměla představit ty postavy a víc se vžít do toho děje.
Nedokážu posoudit co bylo lepší, jestli film, nebo kniha. Je pravda, že ve filmu několik scének chybí a je to malinko pozměněné.

Po celou dobu knihy jsem si podtrhávala citace, nebo úryvky, které mě zaujaly.

-"Ve skutečnosti není deprese vedlejší účinek rakoviny. Deprese je vedlejší účinek umírání."
- "Jsem na horský dráze, která jede jenom nahoru."
- "Bojím se zapomenutí."
- "Přijde doba, kdy budeme všichni mrtví. Všichni. Přijde doba, kdy už vůbec nebudou lidi, co by si pamatovali, že někdy někdo existoval nebo že náš druh něco vykonal. Nezbude už nikdo, kdo by si pamatoval Aristotela nebo Kloepatru, a už vůbec ne nás."
- "Možná ta doba přijde brzo a možná až za miliony let, ale i jestli přežijeme zhroucení našeho slunce, nepřežijeme navždycky. Něco bylo předtím, než živý organismy získaly vědomí, a něco bude i potom. A jestli ti dělá starost zapomenutí lidskýho druhu, tak ti doporučuju, abys to ignoroval. Všichni ostatní to tak dělají."
- "... tak rozuměl tomu, jaké je umírat,.... přitom sám neumřel."
- "Protože jsi krásná. Já se rád koukám na krásný lidi a už před nějakou dobou jsem se rozhodl, že si nebudu odpírat prostý radosti života."
- "Strčíš si zabijáka do pusy, ale nedovolíš mu zabíjet... Metafora."
- "Jezdíte sice nepříjemně, ale technicky nebezpečné to není."
- "Domov je tam,kde je srdce." - "Dobré přátele je těžké najít a nejde na ně zapomenout." - "Rodinu máš navždycky."
-
"Bez bolesti by člověk nepoznal radost."
- "Lidi občas něco slíbí, ale neuvědomí si, co slibují."
- "...některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna."
- "Svět není továrna na splněná přání."
- "Asi nedokážeš zapomenout a jednat se mnou, jako bych neumíral, viď?" ... "Já si nemyslím, že umíráš,...Jenom máš prostě trošku rakovinu."
- "Štěstí spočívá v nevědomosti.."
- "Je pekelně těžké zachovat si důstojnost, když vycházející slunce je příliš prudké pro tvé prohávající oči."
- "... ztratit spoluvzpomínatele zanemnalo ztratit samotné vzpomínky,...."
- "Bolest vás nezmění...Odhalí vás."
- "Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí."
- "Skuteční hrdinové stejně nejsou lidé, kteří něco dělají: opravdoví hrdinové jsou ti, kdo si věcí VŠÍMAJÍ, kdo jim věnují pozornost."
- "Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může aspoň mluvit do toho, kdo ho zraní."