Říjen 2015

Co pro mě znamenáš

19. října 2015 v 20:14 | EvBell |  Něco jako básničky, pocity,...
Celý můj život nedával smysl
Pak si přišel, nevěděla jsem jaký máš se mnou umýsl
Měla jsem úplně jinou představu
Ze začátku jsem padala ke dnu

Chtěla jsem to všechno vzdát,
ale nechtěla jsem sama sobě lhát
Nevěděla jsem, co dál dělat mám,
chtěla jsem si život brát

Vůbec nevíš, co vše pro mě znamenáš
Co vše k tobě cítím, si ani nepoznamenáš
Každá minuta bez tebe,
je jako dívat se na hvězdy ve dne

Už nechci aby se ty zlý časy vrátily
Už nechci aby ve mě deprese slídily
Po každé, když jsem s tebou
mi to dodává energii, neskutečnou

Přeji si aby si ležel vedle mě,
čas nás netížil a my si užívali těch něh
Nechci aby to skončilo,
protože to ještě ani pořádně nezačalo!

Pro ty, co mají problémy s láskou

2. října 2015 v 19:54 | EvBell |  Deník
Je to tu znovu.
Věřila jsem tomu, že už všechno bude tak, jak má.
Věřila jsem tomu, že už mi "Ten Někdo" dovolí poznat, co to je štěstí.
To ŠTĚSTÍ, který je pro mě teď nejdůležitější.
Ale ne... Muselo se stát něco, co mě znovu vyvedlo z míry, co mě užírá ze vnitř, co mě donutilo přemýšlet, brečet, být hnusná na ostatní.
Naučila jsem se to dusit v sobě a nezatěžovat s tím ostatní, nebo aspoň z půlky.
Vidět ostatní, jak se mi snaží pomoct, jak je trápí, to, že už neví, jak mi pomoct, jak si už neví rady.
Sama nevím, co dělat, tak jak to můžou vědět ostatní, když to nezažívají?
Tolik jsem tomu věnovala aby se něco změnilo.
Jenže, když nespolupracuje ten druhý, je to velký problém. Nechci se toho člověka vzdát, je pro mě celý svět. S ním mám vše na světě. Jenže on toho má v sobě tolik, co změnit, ví to sám, ale neví, jak a pomoc příjmá velmi málo.

Komu jsem co udělala, že to musí být takhle?
Jaký to má význam?
Nechápu... psychicky jsem pod bodem mrazu a fyzicky se ze mě stala troska.
Ale dám do toho vše! Budu bojovat dál!
Tohle je první věc u které si stojím sama a chci mít to své!

Vím, píšu tu, jak strašně mi to vadí, jak to už nechci a na druhou stranu, jak se toho nevzdám i kdybych měla padnout.
Něco mi u vnitř říká: "Nevzdávej se!"... i kdyby mě to mělo zničit.
V pár okamžikách se vzdávám, chci úplný KONEC, moje myšlenky nejsou vůbec pozitivní, ale vždy se zvednu a dokopu se k tomu abych dělala, to čeho chci dosáhnout.

Kdybych neviděla snahu toho druhého, nesnažila bych se, jenže tu chybí ta spolupráce, která dělá hodně.
A proto se vždy vypíšu, sním dál, snažím se, i když to vypadá, že se to vrací na začátek.
Ale udělám pro to maximum!

- Teď tak přemýšlím nad jedním citátem, nebo... nevím, jak to mám nazvat.
"Nejsi můj pin kód aby jsi měl tři pokusy."
To mi přijde jako nesmysl, protože když někoho doopravdy milujete a jste si tím jistí, dáte tomu člověku nespočet šancí.
Muselo by se stát opravdu NĚCO, aby vás to donutilo udělat tlustou čáru a konec.

Všichni říkají, že musíte nejdřív sundat ty tak zvaně: "růžové brýle" aby jste toho čověka viděli, takového, jaký je.
Další věc, z půlky to pravda je a z půlky ne. Proč?
Ze začátku nosíme všichni ty "růžové brýle", ale po chvíli ty chyby začnete vidět, ale snažíte se je nevnímat, přehlížíme je.
Člověka poznáte až po nějakém čase.
Můžete spolu být jak dlouho, ale pokud k vám nemá ten druhý důvěru, netrávíte spolu hodně času, nemáte zážitky, skoro nic o něm vlastně nevíte.
Nechci to ukončit, protože vím, že toho člověka neznám zcela dokonale.
Proč dělat svoje rozhodnutí, když vlastně ani nevíte jak to doopravdy je?
Proč si myslet něco, když to tak nemusí vůbec být?

Snažíme se mít až vše dokonalé.
Vše až moc řešíme.
Představujeme si něco, co tak není a nebude, žijeme v představách a proto děláme někdy rozhodnutí, které nejsou správné.
Dříve lidé dělali, to, na co měli zrovna chuť. Neřešili, jestli jsou na to vhodně oblečení, dobře nalíčení, jestli mají jít tam nebo radši tam. U nich platilo: Tady a hned.

Proč ze všeho děláme takovou vědu?
Neříkám, že to tak dělají a řeší úplně všichni, každý je jiný, ale spozorovala jsem to u hodně lidí, že řeší něco, co nemá budoucnost, že to až tak moc důležité není,...
Přiznám se, teď jsem zmátla sama sebe.
Musím to už nějak vyřešit. Nemůžu to nechat tak, jak to je, čas nic nevyřeší, když nic neudělám.

Rada pro ostatní: Jestli se něčeho bojíte, ale je ve vás něco, že by to mohlo být jinak. Aspoň to zkuste! Nelitujte se a nepřemýšlejte nad tím: Co bude když,..
Pokazí se to?... A co? Váš život nekončí, je další šance.
Nedívejte se na ostatní, co o vás říkají, myslí si.. nebo se vám smějí.
Dělejte to, co chcete a věřte tomu. Protože tím, že budete sedět doma v koutě a budete si představovat něco, co by mohlo být... Tak vlastně nic neuděláte, zvedněte se a běžte s tím problémem něco udělat!