Prosinec 2015

Rok 2015

31. prosince 2015 v 12:22 | EvBell |  Deník
Chtěla bych shrnout celý tenhle rok.
Jak můj, tak i obecně všech kolem mě.
Byl to rok plný strachu, trápení, změn. Rok, kdy jsem měla neuvěřitelné deprese, ale i přes to vše jsem zůstala silná a nevzdávám se.
Nikdy se mi toho v jednom roce nestalo tolik. Tolik věcí, co se změnilo, tolik věcí, co jsem musela příjmout, naučit.
Tolik bolesti, co jsem měla v sobě a stále ještě mám.
Snažím se tohle vše pochopit, nějak vysvětlit, proč se to děje.
Měla bych poděkovat svým přátelům, kteří tu pro mě vždy byli. Podrželi mě. Sice říkájí, že nic neudělali, že neví, jak mi pomoct, ale pomáhají už jen tím, že tu pro mě jsou. Bez nich...nevím, co by bylo...
Snažím se, opravdu... Dát se aspoň trochu do pořádku a být tu pro druhé, v plné síle.

Žádné "Novoroční předsevzetí" si dávat nebudu. Nikdy jsem to nesplnila. Před rokem jsem jich měla 10 a splnila jsem maximálně jedno. Když něco chcete, uděláte to.

A co se týče obecně všech. Neznám nikoho v mém okolí, kdo by řekl: "Tenhle rok byl skvělý."
Pro všechny byl stresující, plný změn a trápení. Všichni kolem mě, měli problémy... Nikdy, opravdu nikdo nebyl šťastný. Když byl.. za pár dní, hodin to bylo pryč.
Nevím, opravdu tohle nedokáži vysvětlit, i když bych chtěla. Tenhle rok byl nejhorší, za ty všechny roky.
Ano, jsem ráda, za chvíle, kdy jsem byla šťastná, ale ty špatné chvíle převažují.

Doufám, že rok 2016 přinese o moc toho dobrého, než špatného. Že nám dovolí, být delší čas šťastní, nebo aby vše bylo tak, jak má. Štěstí v dnešní době je tak vzácné.
Ale říkám si, Život nás jen zkouší, jestli si zasloužíme být opravdu šťastní.

Všem Vám, přeji plno zdraví a ŠTĚSTÍ do nového roku 2016.

Vánoční blázinec

16. prosince 2015 v 16:02 | EvBell |  Deník
Už za pár dní (ne)očekávané Vánoce.
Abych řekla pravdu, tak ke mně žádná "vánoční nálada" zatím nedošla.
Nevím proč.
  • Možná tím, že není sníh
  • Možná tím, že je teď před Vánoci hodně stresu
  • A možná taky tím, že každým rokem se ta "vánoční nálada" snižuje
Nějak to neprožívám.
- Když jsem byla mladší, tak jsem si odpočítávala dny.
Natěšená... Pomáhala s cukrovím, zdobila stromeček.
TEĎ?
"Budou Vánoce."... hm

Jdete městem, všude plno lidí. Neví do kterého obchodu dřív.
Musíte si dávat pozor na věci a na to, aby vás někdo nesrazil, protože někteří jsou opravdu bezohlední. Jdou si, hlava, nehlava.
Nejlepší jsou tací, co mají sluchátka v uších a hlavu zabořenou do mobilu.

- Nedávno jsme jely s kamarádkou navečer do velkoobchodu. Jen pro jednu věc.
Dojely jsme tam. Vzaly věc, pro kterou jsme jely.
Jenom půl hodiny nám zabralo projít celý obchod k pokladnám, kde jsme čekaly asi deset minut.
A pak ta cesta zpátky.... Horor. Doprava zdrama no. Hlava na hlavě. Váš osobní prostor? Co to je? Neexistuje.
Ale přežily jsme, to je hlavní.

Opravdu, jako by se na Vánoce přemnožili lidi. Jako by se všichni zbláznilli. Ale to k Vánocům prostě patří.